Sama jsem ji dlouhé roky hledala. Možná jsem se vymlouvala na to, že jsem se narodila ve znamení Vodnáře. Vodnář je všechno, jen ne stabilní. Lítáme hlavou v oblacích, máme spoustu nápadů a takzvaně nám to v hlavách sviští. Naším elementem je vzduch a už jako malé dítě jsem měla skutečně hlavu v oblacích. Možná si říkáte, že na tom vlastně není vůbec nic špatného, jenže já vůbec neuměla stát nohama na zemi. Spíš jsem žila ve svém světě plném iluzí, přání a snů a neuměla žít v realitě, tady a teď. A tak jsem se musela naučit stabilitě. Hlavně té vnitřní. A že to pro mě byla cesta nelehká… Nechtělo se mi, ale nakonec jsem cítila, že jinou možnost vlastně nemám.
Musela jsem se naučit uzemnit se
„ Uzemňování??? Jak přízemní a nudné!!!! Já a uzemnit se???? To si ze mě dělá ….?“ Tak přesně tyto myšlenky mi zněly hlavou, když mi má kamarádka asi před třemi lety doporučila, že bych se měla stát nohama na zemi a začít žít v realitě. Sváděla jsem to na to, že mi tohle říká jenom proto, že je Kozorožka a že jí život nohama na zemi přijde naprosto přirozený. Ale já? Já jsem přece úplně jiná a já takhle žít nemůžu. Jenže pak se mi to celé rozleželo v hlavě a já si uvědomila, že mi nic jiného nezbývá. Už jen proto, že jí se dařilo přesně v těch oblastech, ve kterých já jsem vlála jak hadr na holi. Došlo mi, že něco dělá dobře. A tak jsem se tedy i přes počáteční odpor začala uzemňovat. Jak? Třeba už jen tím, že jsem si sepsala částku, kterou musím každý měsíc zaplatit na fixních poplatcích, kolik peněz utratím, začala jsem plánovat svůj čas a najednou zjistila, že všechny své skvělé vodnáří nápady opravdu zrealizovat nestihnu za celý život, natož za jeden týden nebo měsíc. Začala jsem také cíleně cvičit uzemňovací cviky, jako třeba zakořeňování, stahování energie zpět do těla a také jsem začala cíleně chodit pomalu. Tento cvik byl asi nejnáročnější, zato měl obrovský efekt.
Tady a teď, to jediné na čem záleží
Mám plnou hlavu plánů, nápadů, vizí. Kdybyste jen věděli kolik geniálních, vtipných a barvitých nápadů v hlavě nosím, asi byste mi nevěřili. Velkou nevýhodou však je, mi stačilo si své vize prožít ve svém imaginárním světě a tím to pro mě haslo. Že na tom není nic špatného? Ale je. Ani nevíte, kolik jsem zrušila akcí a na kolik schůzek s přáteli nepřišla, protože jsem si odžila představu a do reality se mi už moc nechtělo. Kolik akcí a plánů zůstalo jen ve slovech a činy nepřicházely. Tolik toho bylo jen ve slovech a představách o tom co bude a tak málo z toho se stalo skutečností. Nechtěla jsem takto dál existovat a tak jsem se rozhodla to změnit. Ne, nečetla jsem knihu Eckharta Tolleho, jen mě zaujal její název „Moc přítomného okamžiku.“ A tak jsem to začala žít. Začala jsem se soustředit na to, co je tady a teď. Ne na to, co bude, nebo by mohlo být. Musím říct, že to pro mě byla velká duševní posilovna. Kdykoli mi začaly myšlenky příliš utíkat, musela jsem si nahlas opakovat: „TADY A TEĎ. Co vidíš, cítíš, vnímáš TADY a TEĎ?“ Vědomě jsem svou pozornost směřovala k přítomnosti. Někde jsem totiž slyšela větu, že přítomnost je stejně to jediné, na čem záleží. Minulost neovlivníme, ta už byla. Budoucnost ještě není a navíc jediný způsob, jak ji ovlivníme, je tím, co vyzařujeme. A abychom se mohli naladit na naše vyzařování, je potřeba se cíleně zaměřit na přítomnost. Na TADY a TEĎ. Bez toho nezjistíme, co v sobě máme a co vyzařujeme. A pak se jen divíme, jakou si vytváříme realitu. Neustále se učím. Přichází mi do života různí lidé a různé koncepty. Jedním z těch zásadních pro dosažení mé vnitřní stability bylo učení feng shui. V jedné knize jsem se dočetla, že pokud se chceme ukotvit sami v sobě, je dobré mít na očích obraz majáku, na kterém je jak moře, tak pevnina a letící pták. Tak jsem si takový obrázek našla a dala si jej jako spořič obrazovky na počítači a také jsem si na tento obrázek vzpomněla, kdykoli jsem cítila neklid a rozbouřenost v hlavě. Pomohl mi velmi, neboť jsem se ztotožnila s představou, že já jsem ten maják. Já stojím na tom pevném základu. Já jsem stabilita. A skutečně. Začalo se mi ještě více dařit, celá jsem se zklidnila a můj život dostal jasný směr a řád.
Stabilita není nuda
Bála jsem se toho, že když budu stabilní, tak ztratím svou pověstnou představivost, hravost, lehkost a nápady. Jenže se stal pravý opak. Všechno zůstalo, jen už nejsem tak chaotická a neskáču v myšlenkách sem a tam. Spíš si připadám, jako bych byla loď, která místo kličkování a jízdou „brzda plyn“, konečně chytila směr. Je větší, silnější, víc toho zvládne a dokáže mnohem lépe čelit nestandardním situacím. Přestala jsem (až na výjimky) spěchat, jsem klidná, plná síly, žiji život, který ě baví a hlavně, pokud se objeví nějaká náročná situace, dokážu zachovat chladnou hlavu namísto mého typického chaotického pobíhání a panikaření. Stálo mě to sice dost úsilí, ale rozhodně tato práce měla smysl. Můj život dostal směr, jsem klidnější a radostnější a realizuji jen ty nápady, které mají pevný základ, a cítím v nich hlubší smysl. Plánuji tedy s ohledem na svou energii a na to, co můžu reálně zvládnout.
A můj život je paradoxně veselejší, hezčí a hravější. Stačilo „JEN“ se ponořit do vnitřní stability.
Tak mnoho štěstí a určitě to vyzkoušejte
Vaše Hanka
Hana Adamíková, MBA
Koučka, lektorka a životní průvodkyně
Dlouhodobě se věnuje práci se ženami a jejich příběhy. Pět let studovala a pracovala v zahraničí, věnovala se práci s dětmi a dospívajícími. Má za sebou kariéru v médiích a marketingu u mezinárodních firem. Od roku 2012 se plně věnuje koučinku a osobnímu rozvoji. K jejím ústředním tématům patří návrat k ženskosti a ženskému principu, zdravá sebedůvěra, vytváření harmonických vztahů a práce s emocemi v náročných životních situacích. V současné době se věnuje převážně rodině a psaní. Je autorkou knihy "Staňte se magnetem na skutečné muže." Ve zbylém čase pořádá semináře, vytváří online programy, přednáší na konferencích a vede Poradnu Hany Adamíkové. Ráda vaří, zpívá, tančí a peče. Miluje ženské kruhy, rituály a vůni vykuřovadla Palo Santo. Její životní láska je manžel Pavel a jejich rodina.