Sbohem Wlčice a děkuji

25/04/2018

 

Když jsem asi před dvěma měsíci viděla tuto fotku, rozplakala jsem se. Jako bych viděla sebe – Wlčici. Od chvíle, co jsme se s mým mužem zasnoubili, jsem měla jasno. Po svatbě se budu jmenovat po něm. Ale co má milovaná Wlčice? Jméno, které jsem nosila 9 let. Bylo součástí mě samotné, cítila jsem, že je do určité míry součástí mé existence a mého bytí. A teď jsem se s ním měla rozloučit. Doslova mě čekalo svléknutí z vlčí kůže. Jaký pro mě byl přechod z Hany Wolf k Haně Adamíkové? Co pro mě znamenala změna identity? O tom dnes.

 

Můj příběh změny

 

Jak jsem již psala, od začátku jsem měla ve změně jména jasno. Chtěla jsem nést společné příjmení se svým, tehdy budoucím, manželem. Vnímám to tak, že pokud s někým vstoupím do svazku, chci dát i světu najevo, že jsme pár a patříme k sobě. Navíc můj muž je skvělý chlap. Bylo mi proto ctí, že po naší svatbě ponesu jeho jméno i já. Podle jeho slov byl z mého rozhodnutí dojatý.  Říkal mi, že nevěřil, že se budu chtít vzdát „svého“ jména a vezmu si to jeho. Jenže v tom byl právě zakopaný pes. To jméno stejně nebylo moje. Ano, líbilo se mi, bylo krátké a mezinárodní a vystihovalo jistou část mě. Jenže bylo to jméno mého bývalého manžela. Ještě ke všemu v mužské formě. Svého prvního manžela jsem se samozřejmě zeptala, jestli mohu i po rozvodu jeho jméno používat. Tehdy souhlasil. Navíc jsem si myslela, že se stejně brzy znovu vdám a nechtěla jsem měnit doklady na několikrát. Když se druhá svatba pořád nekonala (nebo spíš nepřicházel vhodný partner), se jménem Wolf jsem se začala sžívat. I když to bylo jméno muže, který mě opustil. Hana Wolf ale znělo tak hezky!!! Začala jsem pomalu věřit, že jméno Hana Wolf mám skutečně nosit možná i navždy.

 

 

Jeden zpívánkový tábor a všechno bylo jinak

 

 

Jenže pak jsem poznala Pavla. Úžasného muže, který mě miluje každou svou buňkou, stejně jako já jeho. A tento poklad si mě chtěl vzít. „A jak se budeš po svatbě jmenovat?“ byla častá otázka, na kterou jsem odpovídala téměř pokaždé. „Po Pavlovi,“ byla má odpověď. Lidé mi velmi přáli štěstí, které mě potkalo. Viděla jsem však, že mnohé mé rozhodnutí v první chvíli překvapilo. Proč asi? Já sama byla natolik přesvědčená o své identitě pod jménem Hana Wolf, že je mé rozhodnutí zaskočilo. Jenže já si nedovedla představit, že bych si nechala příjmení bývalého manžela, jen proto, že hezky zní a že je krátké. Navíc mi jméno Adamíková přišlo tak milé a roztomilé a jednoduše jsem chtěla patřit ke svému báječnému muži. Bála jsem se, že si klienti budou těžko zvykat a že mě lidé mají zafixovanou se starým příjmením. Jenže touha po tom, že budeme s Pavlem stát vedle sebe a představovat se jako manželé Adamíkovi, u mě byla silnější. Dala jsem proto domnělé potřeby klientů stranou a následovala hlas svého srdce. Velkou oporu jsem viděla jak v nejbližším okolí, tak i u známých žen, které do změny šly zcela jednoznačně. Z mých přítelkyň Katky Matlákové stala Katka Chytra, z Veroniky Malé je paní Veronika Marešová. Inspirací mi byly rovněž herečka Andrea Kerestešová, která se po svatě jmenuje Růžičková a Tamara Kubová, vdaná Klusová. Myslím si, že tak to má být. Muž určuje směr a žena následuje (konstelační princip, který rozeberu někdy příště). Hlavně: má duše cítí, že takto je to v pořádku.

 

Bez rituálu by to nešlo

 

Bylo tedy potřeba svléknout si tu vlčí kůži. Poděkovat za těch minulých devět let, očistit se od minulosti a připravit se na nový život s nový mužem. A také jsem chtěla vrátit příjmení Wolf muži, který mi ho dal. Byla jsem si vědoma toho, že mi nenáleží a říkala jsem si, že je čase dát to jméno tom, komu patří. Jsem si navíc jistá, že mým rozhodnutím odešlo poslední energetické pouto, které mezi námi bylo. Chtěla jsem tímto krokem vědomě projít a plně si tu změnu prožít. A tak jsem tři dny před svatbou absolvovala s mou přítelkyní Janou Zittovou přechodový rituál, ve kterém jsem odložila svou minulost a připravila se na nové s Pavlem. Tento hluboký zážitek mi umožnil zcela se očistit a otevřít se muži, se kterým si přeji strávit zbytek života. Když jsme se pak s Pavlem setkali ještě to odpoledne, abychom se vydali na cestu k naší svatbě, řekl mi, že vypadám jinak. Že jsem celá rozkvetla. Aby také ne. Už jsem nebyla Hana Wolf, ale jen Hana. Jeho Hana, těšící se na to, až bude Hana Adamíková.

 

Jak mi je bez Wlčice?

 

Lehce. Musím říct, že jsem byla na změnu zjevně připravená. Už od momentu našeho „ano“ je ze mě paní Adamíková a cítím se velmi dobře. Jako by skutečně odešla tíha minulosti. Připadám si daleko jemněji a ženštěji. Také jsem ráda za návrat k ženské formě jména. Sice jsem si předešlou mužskou formu vybrala sama, ale s odstupem času vidím, že to nebylo moudré rozhodnutí. Mužská forma jména mi zbytečně brala ženskost a vyvolávala bojovnost, která mi není úplně vlastní. Na druhou stranu chci zdůraznit, že přezdívka Wlčice, je skutečně kus mě. To zvíře mě vystihuje. Ale jen z části. Teď jsem však ve zcela jiné fázi života a spíš chci mezi lidi rozdávat teplo, než je pevným pohledem přesvědčovat o své síle. Tu buď cítí, nebo ne. Taky jsem si za těch pár dní zkusila, že když je potřeba, Wlčice ve mně stejně přijde a sama se projeví. Jen už není nutné, abych se jmenovala Wolf. A klienti? Soudě podle gratulací ke svatbě, vnímají tuto změnu velmi pozitivně. Nejdůležitější však je, že jsme si s Pavlem ještě mnohem blíž.

 

Takže sečteno a podtrženo: bylo to zajímavých 9 let se jménem Hana Wolf. Ta léta byla plná síly, ambicí, někdy až zbytečné urputnosti a místy i nepokory. Těším se na nekonečno dní se jménem Hana Adamíková. Přece jen je to splnění mého velkého přání, za kterým je obrovský kus cesty transformace mě samotné. Z hloubky svého nitra si přeji, aby pro mě  byla tato změna jména již poslední. A jaké budou ty následující dny? Nevím, nechci být mocnější než osud sám. Věřím však, že budou plné lásky, naplnění, porozumění, vášně a ochoty být spolu a táhnout za jeden provaz.

 

 

Přeji vám krásné dny a těším se na vás zase příště,

 

Vaše Hanka Adamíková

 

 

Hana Adamíková (Wolf) je koučka, mentorka, lektorka a životní průvodkyně.

 

Specializuje se především na práci s emocemi a hlubokými transformačními procesy svých klientů. Vede workshopy a semináře na téma osobního rozvoje. Je autorkou online kurzu Jak být okouzlující a stále sama sebou a audioprogramu Umění zdravé sebedůvěry. Spolupracuje se Školou pro Ženy a působí jako školitelka a supervizorka koučů v certifikaci koučů PURE Mind.

 

Více informací o Hance naleznete zde

 

Reference na práci Hanky najdete zde

 

Seznam akcí a seminářů s Hankou je zde

 

Facebook
Twitter
Please reload