Den, který navždy změnil můj život

10/05/2018

 

Na ten den nikdy nezapomenu. Bylo 4. ledna a venku bylo pošmourno. Když jsme s Pavlem ráno vstali, jeho první slova byla: „Lásko, dnes je pro mě významný den. Před 12 lety jsem se podruhé narodil.“ Pak mi povídal o tom, že vyvázl z dopravní situace, která mohla mít tragické následky. „Asi jsem tu měl ještě zůstat,“ usmál se a políbil mě. To jsme ještě ani jeden netušili, jak významný den to bude pro nás pro oba.

 

Takový normální den

 

4. ledna 2018 byl čtvrtek. Den se to jevil být zcela běžný. Nic moc převratného se nemělo dít. Jenže já měla už několikátý den po sobě přinejmenším zvláštní pocit. Něco bylo jinak. Cítila jsem velikou únavu, tlak v prsou a podbřišku a také jsem si všimla drobností, které jsem začala intuitivně dělat. Jednou z nich bylo třeba to, že jsem z ničeho nic chodila zásadně po přechodech pro chodce, byť byla cesta sebepřehlednější. Dítě jsme si přáli, a tak jsem si říkala, že už se mé tělo začíná ladit na mateřství. Ani ve snu by mě nenapadlo, že mé mateřství je už v procesu. Své tělesné nepohodlí v podobě napětí v prsou a lehkých křečí v podbřišku jsem přikládala přicházející menstruaci, která ale pořád nějak nepřicházela. Dost se mi to nehodilo do programu, protože jsme měly o víkendu odjet s mou kamarádkou Katkou na dámskou jízdu. Když ani ve čtvrtek menstruace pořád nepřicházela, vypravila jsem se do lékárny a koupila si dva testy. Chtěla jsem se jen ujistit, že menstruace je na cestě a že s největší pravděpodobností začne někdy v polovině víkendu.

 

A pak se to stalo

 

Večer jsem měla konzultaci s mou drahou klientkou Ivuškou. Moc jsem se na ni těšila. Z kabelky jsem vyndala test a pomyslela si: „Mám půl hodiny, tak to ještě stihnu.“ Jenže ke mně promluvil vnitřní ženský hlas, který mi řekl: „Teď si ten test nedělej. Co kdyby byl pozitivní. Rozhodilo by tě to a nemohla by ses naplno věnovat Ivě.“ Tak jsem raději poslechla. A šla si uvařit kávu. Hlavou mi blesklo: „Jen si dej! Dokud můžeš.“ Konzultace s Ivou byla krásná, a i pro mě velmi obohacující. Opět jsme se posunuly mílovými kroky. Když jsme se rozloučily, začala jsem uklízet konzultační místnost. „A… Ještě ten test!!!“ uvědomila jsem si. Tak jsem se tedy odebrala na toaletu i s testem. No, a žádné překvapení se nekonalo. Svítil jen jeden fialový proužek. „Jasně, to jsem přesně věděla,“ znělo mi v hlavě. Jenže po chvíli se začal objevovat i druhý proužek. Byl mnohem tenčí, ale byl tam. Zůstala jsem sedět jako opařená. V tu chvíli jsem si uvědomila jedno: JSEM TĚHOTNÁ.

 

Návrat k mému muži

 

Seděla jsem v konzultační místnosti sama dobrou půl hodinu. Chtěla jsem si užít ten čas, kdy to vím jen já. Byl to pro mě vzácný okamžik. Řekla bych až magický. Vlastně jsem nevěděla, co mám dělat. Všem to zavolat, nebo mlčet? Odehrával se ve mně takový zvláštní koktejl radosti, ale i zděšení z velké zodpovědnosti. Chvilku jsem si v tom pocitu pobyla a pak se vydala na cestu domů. Pavel na mě čekal. Navíc jsem se nechtěla zdržovat příliš dlouho, aby o mě neměl strach. Přece jen byl večer a táhlo mě to domů. Za ním. Když jsme přišla, s radostí mě vítal. Na mém obličeji hned viděl, že se něco stalo. Řekla jsem mu, že má pravdu. Ale ať se neděsí, že to není nic špatného. Tak jsme si sedli na gauč a ukázala jsem test se dvěma proužky. „Co to je?“ zeptal se. „Těhotenský test,“ odpověděla jsem mu. „Aha, a co to znamená,“ řekl. „Co asi? jsou tam dva proužky,“ dívala jsem se na něj udiveně. „A to znamená co? Já nevím, nikdy jsem to neviděl,“ pronesl trochu zoufale. „Ach ti muži,“ pomyslela jsem si. Pak jsem mu vysvětlila, že dva proužky na testu znamenají, že jsem těhotná. Jeden proužek je kontrolní a druhý zaznamenává aktuální situaci. Na chvilku se začetl do návodu, aby si ověřil správnost mého výkladu a pak dlouze koukal před sebe. Za chvíli řekl: „Tak. Budeme mít dítě.“

 

Budu máma. A fakt se mi to nezdá!!!

 

Dlouze jsme se objali. Neplakali jsme dojetím, ale myslím, že dojatí jsme byli oba. Samotnou mě překvapilo, že se nekonala žádná salva emocí. Spíš jsem cítila hluboký klid. Tu noc jsem moc nespala. A Pavel také ne. Přece jen to byl pro nás oba silný zážitek. Cítili jsme, že od tohoto okamžiku jsme navždy spojeni. Byl to krásný pocit. Na druhou stranu jsem si začala uvědomovat i hloubku a vážnost této situace. Od teď už nikdy nebudu sama. Přivedu na svět nový život. Také se vkradly obavy, jestli se mi to celé nezdá. Navíc jsem se začala bát, že se naše miminko třeba vůbec nemusí udržet. Tu noc jsem spala velmi lehce. Když jsem se ráno probudila, potřebovala jsem se ujistit, že to celé nebyl jen sen. Proto jsem si udělala i ten druhý test. I na něm se zjevila jemně fialová druhá čárka. Byla tam a já cítila vnitřní klid, že si to ta kulička uvnitř mě nerozmyslela a že přes noc nezmizela. S Pavlem nás tento okamžik ještě více spojil. Pak jsem vyfotila test a poslala ho mé kamarádce Katce, se kterou jsem měla odjet na výlet do Brna. „Znamená to, že je ten test pozitivní?“ zeptala jsem se v konverzaci zkušené matky dvou dětí. „Anoooo,“ a následovalo asi tisíc oslavných smajlíků. Tak jsem si užila víkend plný hýčkání a podpůrné energie. Podporou mi byla nejen Kačka a její máma, ale také mé dvě sestry kněžky Zuzanka a Eva. V neděli jsem také cítila obrovskou potřebu dát vědět mým přítelkyním matkám, aby se mnou „držely dvě čárky.“ Takovou vlnu radosti a přejícnosti, která zavládla, jsem ještě nezažila. Našim rodinám jsme řekli o pokladu v mé děloze hned po mém návratu. Chtěli jsme, aby v tom byli s námi. A pak následovaly kolegyně Kačka s Lenkou, kterým jsem chtěla sladkou novinku říct osobně. Takže ten 4. leden získal punc významného dne nejen pro Pavla.

 

Jak naše malé vzniklo?

 

Nedá mi to, abych před Vámi nezmínila náš příběh početí. Byl víkend 16. a 17.12. a my se účastnili dalšího z partnerských kurzů Katky a Honzy Komedových. Zážitek to byl překrásný a ve vzduchu byl cítit blížící se Slunovrat. Takové akce nás s Pavlem velmi sbližují a ještě více propojují. Když jsme večer přišli domů, chtěli jsme si hned jít lehnout, abychom mohli cítit jeden druhého. Ještě před tím, než jsme ulehli, jsem se však začala dobývat do šuplíku nočního stolku, do kterého běžně nechodím. „Co tam hledáš?“ zeptal se Pavel vyděšeně. „Ále, jen si jdu pro kapesník,“ odpověděla jsem. V tu chvíli mi došlo, že v šuplíku je něco, co bych neměla vidět. Chtěla jsem ho zavřít, abych nezkazila jeho překvapení. Jenže on se zhluboka nadechl, otevřel šuplík a z rukavice vytáhl červené sametové pouzdro ve tvaru srdce. Oči se mu leskly a jeho krásným mužným hlasem pronesl: „Lásko jsem jen Tvůj,“ a otevřel krabičku, ve které se třpytil zásnubní prstýnek. Oba jsme se rozplakali štěstím. Byli jsme tak plní dojetí, lásky a úcty. Tato noc se pro nás stala posvátnou, aniž bychom věděli, jak moc posvátná ve skutečnosti byla. Ráno jsme si u snídaně vytáhli kartu. Každý jinou, ale oběma nám ukazovala zásadní změnu v životě. Obě karty říkaly, že nás čeká velká změna, ale že máme být klidní. Že je vše v souladu s Vyšší mocí.

 

A pak přišel 4. leden. Den, který navždy změnil můj život. Den, kdy se můj muž podruhé narodil a kdy o 12 let později zjistil, že bude opět otcem. Den, kdy slaví svátek Diana, římská měsíční bohyně, která pomáhá s blahobytem a plodností a je též nazývána bohyní porodů.

 

My sice máme do porodu ještě nějaký čas, ale i tak se maličké už čile hlásí k světu v bříšku. A jeho příchod na tento svět v podobě spojení našich dvou buněk je podle mě skutečným požehnáním.

 

Už teď se na ten zázrak života moc těšíme.

 

Vaše Hanka

 

 

Hana Adamíková (Wolf) je koučka, mentorka, lektorka a životní průvodkyně.

 

Specializuje se především na práci s emocemi a hlubokými transformačními procesy svých klientů. Vede workshopy a semináře na téma osobního rozvoje. Je autorkou online kurzu Jak být okouzlující a stále sama sebou a audioprogramu Umění zdravé sebedůvěry. Spolupracuje se Školou pro Ženy a působí jako školitelka a supervizorka koučů v certifikaci koučů PURE Mind.

 

Více informací o Hance naleznete zde

 

Reference na práci Hanky najdete zde

 

Seznam akcí a seminářů s Hankou je zde

Facebook
Twitter
Please reload