Když jsem asi před dvěma měsíci viděla tuto fotku, rozplakala jsem se. Jako bych viděla sebe – Wlčici. Od chvíle, co jsme se s mým mužem zasnoubili, jsem měla jasno. Po svatbě se budu jmenovat po něm. Nebudu už tedy Hana Wolf (tedy Wlčice), ale Hana Adamíková. Jenže co má milovaná Wlčice? Jméno, které jsem nosila 9 let. Bylo součástí mě samotné, cítila jsem, že je do určité míry součástí mé existence a mého bytí. A teď jsem se s ním měla rozloučit. Doslova mě čekalo svléknutí