Nebojte se, nebudu vás děsit, neumřela jsem. Asi před třemi týdny jsem měla velmi zajímavou zkušenost, o kterou se s vámi chci podělit. Obzvlášť v tomto dušičkovém čase, kdy je téma smrti aktuální víc než jindy. Takže se hezky zachumlejte do teplé deky, uvařte si čokoládu, nebo nějakou jinou dobrotu, a nechte se unášet tím, co jsem prožila.
Kněžky – jak jinak
To, o čem vám dnes chci psát, je rituál věnovaný bohyni smrti, Moraně. Skutečně se není čeho bát. I když se vám to nemusí zdát, byl to jeden z nejkrásnějších rituálů, kterým jsem na kněžkách prošla. Rituál nebudu popisovat úplně podrobně. To kdybyste náhodou chtěli výcvikem projít, abyste nepřišli o překvapení. Tak tedy… Byl jednou jeden chladný říjnový večer. Naše učitelky Katka a Petra nás požádaly, abychom se po večeři nerozutekly. Měly jsme dostat instrukce k večernímu rituálu. Pokyny byly poměrně jasné: „Dnes večer si pro vás přijde Smrt. Je důležité abyste se na její příchod připravily. Máte teď hodinu a půl na to, abyste si daly vše do pořádku, sepište poslední vůli, ukliďte si své věci a zavolejte lidem, které máte rádi. Skutečně se připravte tak, jako by už pro vás nemělo být zítra,“ řekla Katka nebo Petra, teď už nevím. Možná vám tohle připadá bláznivé, ale podívejte se na to z druhé strany. Tento úkol jednoho dne bude muset řešit každý z nás a já se tedy rozhodla vzít generálku opravdu vážně. Jednou to přijde a myslím, že je lepší si zkušenost se smrtí zažít, než zůstat překvapená a šokovaná.
Dnes v noci půjdu domů
Když nám bylo řečeno, že se máme připravit, jako první vedly mé kroky ven do tmy a hluboké samoty. Chtěla jsem jen tak tiše sedět, být sama se sebou a rozloučit se se svými milovanými. Rodičům jsem nevolala, protože s nimi jsem mluvila dopoledne. Cítila jsem velkou vděčnost za celou rodinu a posílala jim radost a lásku. To samé jsem posílala mým přátelům. Hřál mě krásný pocit u srdce. Jediný člověk, se kterým jsem chtěla mluvit, byl můj milý. Chtěla jsem mu říct, jak moc ho miluji, že jsme vděčná za to, že jsme se potkali a že si ho nesmírně vážím. Nevzal mi to. Tak jsem na něj alespoň myslela a věřila, že cítí to, co mu chci říct. Pak už se můj zrak upřel nahoru. Ke hvězdám. Cítila jsem, že můj úkol tady byl splněn a já (tedy spíš má duše) poletí domů, na Hvězdu, ze které jsem přišla. Pak jsem se šla připravit. Uklidila jsem si svoje věci, dala si voňavou sprchu, hezky se nalíčila a navoněla, učesala si vlasy a oblékla se do bílé. Nevím proč, ale do černé se mi opravdu nechtělo, tak jsem se respektovala.
Čekání na Smrt
Teď trochu váhám nad tím, jak hluboce svůj zážitek popsat a zda vám říct skutečně všechno. Ale proč ne, je to skutečně zajímavé a třeba vás tento můj zážitek obohatí. Sedla jsem si na „své“ místo u kulatého stolu. Mám tento stůl ráda a cítím se na tomto místě v bezpečí. Postupně se místa začala plnit. Bylo na jednu stranu krásné vidět krásu ostatních žen a na druhou stranu to bylo smutné, protože jsme přece měly všechny zemřít. Tolik krásy na jednom místě. Začaly jsme si povídat. Sdílely jsme chvíle z našich životů, vzpomínaly jsme na to, jaké ty naše životy byly. Sama za sebe jsem cítila velkou vděčnost a radost. Vnímala jsem, že život tady měl smysl. Když jsem se ohlížela za svým životem, toto byly momenty, na které jsem vzpomínala:
Smích a radost s přítelkyněmi
Tanec a vášeň, která v mém životě nechyběla
Chvíle s rodinou a narození naší malé Aničky (má drahá neteř, která se narodila letos v dubnu)
Má svatba a vzpomínky na manželství, které stálo za to. Cítila jsem velkou vděčnost za muže, kterého jsem pojala za manžela, i když už manželé nejsme
Vzpomínala jsem s radostí a jiskrou v oku na muže, kteří přišli po něm
Cítila jsem velkou vděčnost za mého současného partnera, se kterým má láska, vztah a hloubka úplně jiný rozměr. Prostoupilo mě čisté štěstí při pomyšlení, že jsme se setkali a že jsme spolu
A to bych nebyla já, abych si nevzpomněla na dobré jídlo, které mi na mé cestě bylo dopřáno
Jediné, co mě mrzelo, že jsem se v tomto životě nestala matkou
Na co jsem si vůbec nevzpomněla:
Vůbec mi na mysl nepřišel jediný „výkon“, který jsem dokázala (ať už šlo o uběhnuté maratony, studijní a pracovní úspěchy, mediální výstupy ani nic podobného)
Na strachy, které mě čas od času dostihnou. V tom velkém měřítku to najednou bylo cosi nepodstatného
Na žabomyší spory, které stejně jen obtěžují, než aby něco vytvářely
Čas měl najednou úplně jiný rozměr a vůbec jsem si nedělala těžkou hlavu z toho, že některé věci budu muset odložit (ono už stejně nebylo kam, a to bylo samo o sobě velmi úlevné)
Také jsem si uvědomila, že bych chtěla poslední chvíle svého života strávit přesně takto: u kulatého stolu s blízkými, vyprávěním vtipů a humorných příhod ze života, zpíváním krásných písní. Moc si přeji, aby mi bylo dopřáno stáří (a že to vskutku není samozřejmost). Přeji si být jednoho dne být moudrou starou ženou, která neztrácí smysl pro humor, miluje život, i když už se nezadržitelně blíží ke konci. I tak cítí, že tady její bytí mělo smysl.
Celé to bylo vlastně krásné. Jen bylo smutné pozorovat, jak se ženy postupně vytrácí. Při čekání na smrt jsem zažila i velmi hluboký zážitek, který vám případně povím osobně. Na blog je to až příliš, ale pokud budete chtít, napište mi a ráda ho s vámi posdílím.
A pak si pro mě přišla smrt. Opravdu to nebylo nic zlého. Spíš naopak. Cítila jsem pokoj a klid. Jsem za tento rituál velmi vděčná a díky němu aspoň trochu vím, do čeho jednou půjdu. A to jsem ani nemusela jezdit do Pelhřimova :-)
Přeji vám krásné Dušičky, zapalte svíčku všem vašim blízkým, kteří jsou už na druhém břehu a těším se zase příště.
Vaše Hanka
Hana Adamíková, MBA
Koučka, lektorka a životní průvodkyně
Dlouhodobě se věnuje práci se ženami a jejich příběhy. Pět let studovala a pracovala v zahraničí, věnovala se práci s dětmi a dospívajícími. Má za sebou kariéru v médiích a marketingu u mezinárodních firem. Od roku 2012 se plně věnuje koučinku a osobnímu rozvoji. K jejím ústředním tématům patří návrat k ženskosti a ženskému principu, zdravá sebedůvěra, vytváření harmonických vztahů a práce s emocemi v náročných životních situacích. V současné době se věnuje převážně rodině a psaní. Je autorkou knihy "Staňte se magnetem na skutečné muže." Ve zbylém čase pořádá semináře, vytváří online programy, přednáší na konferencích a vede Poradnu Hany Adamíkové. Ráda vaří, zpívá, tančí a peče. Miluje ženské kruhy, rituály a vůni vykuřovadla Palo Santo. Její životní láska je manžel Pavel a jejich rodina.