• Hana Adamíková

Dopis Hance

Aktualizace: čvn 18


Dnes mi přišel email od Hanky. Reagovala na můj příspěvek ohledně mateřství a seberalizace. Napsala mi, že je moc ráda, že o tomto tématu konečně někdo mluví. Také se snaží sladit domácnost, práci se synem, čas pro sebe a vztah. Její email končil slovy:


"Podnikání se doposud věnuji maximálně na 50%, mám 10kg navíc a neustále mám chuť se víc realizovat, tvořit, plánovat, být kreativní... Ale nedá mi to a večer místo tvoření jdu vařit večeři. :-D


Nevím, kde je z toho cesta ven, ale věřím, že Vy ji určitě najdete. :-)"


Toníček zrovna spal. Tak jsem Hance napsala dopis. Věřím, že pomůže nejen jí, ale také Vám.


Tady je:


Pěkný den, Hani,


moc Vám děkuji za milý email a srdečně Vás tímto zdravím. Hani, také jsem v procesu, ale posdílím s Vámi tajemství své kuchyně.


V první řadě chci říct, že jsem žena z masa a kostí, na kterou je toho občas taky moc. Jen mám v sobě tak nějak zakódované, že se musím šetřit, abych to celé zvládla. Víte, můj dědeček v poměrně mladém věku zemřel na infarkt. V té době tři dny bojoval o život, ale nakonec to jeho srdce stejně neutáhlo. Dlouho jsem žila tak, že jsem na své limity nemyslela. Své zdraví a životní energii jsem brala jako samozřejmost a vůbec se nepozastavovala nad tím, že zdroje jsou omezené. Moc jsem neřešila kvalitní načerpání sil, hlavně že jsem vydávala. Prací s lidmi, poslouchání jejich příběhů, psaní článků, pořádání seminářů, natáčení videí. Ano, měla jsem čas se pořádně vyspat a navíc jsem byla bez partnera a hlavně bez dítěte!!!!


S příchodem manžela a potom Toníka se ale vše velice změnilo. Už jsem nebyla jen já a moje seberealizace. Najednou tady byli mí dva muži a já se o ně musím (a hlavně chci) postarat. Byl tady i můj velký rozpor ohledně seberealize a hlavně velkého tvůrčího přetlaku, který v sobě mám. Najednou jsem porozuměla slovům mého duchovního učitele Borise: "Haničko, jednoho dne si budete muset vybrat: kariéra nebo rodina..." Když mi tu větu tehdy řekl, všechno se ve mně bouřilo. Říkala jsem si, že to přece zvládnu, že dnes je doba jiná a já mohu hravě dělat oboje.


Ano, mohu, ale za jakou cenu? Tolik jsem se těšila, až budu mámou a teď mám své dítě odstrkovat? Nebo stíhat všechno, ale být protivná, vyčerpaná a unavená? Za jakou ženou by se pak vracel můj muž? A chtělo by se mu vůbec vracet? Někdo by možná namítl, že usměvavá žena čekající na svého muže s teplou večeří, je stereotyp. Nikomu to nenutím, ale podle mně je teplo, pohoda, láska a péče přesně to, co muži nechtějí vyměnit za nic na světě. Realita není vždy svítivá a zalitá růžovým světlem. Teplé večeře nejsou každý den a když chci jít s malým na celý den ke kamarádce, tak prostě nestihnu uklidit. Ale ten čas s kamarádkami si vzít nedám!!!


Tím chci říct, že jsem si vybrala. Primárně sedím na židli rodina. Přijde mi moc důležité mít ve svých rukách to, co budou jíst mí nejbližší. Do jídla, koláčů a chleba vmíchávám svýma rukama lásku, radost, štěstí, zdraví. Ruce jsou totiž prodloužením srdeční čakry, která souvisí s pocity hluboké lásky. Uvědomila jsem si, že všechno, čeho se dotknu, má tuto mocnou a krásnou energii. Energii srdce. I tento dopis, který Vám právě píši. A to je přece samo o sobě velice cenné: Mohu tvořit i jinak a ta energie se neztratí. Vůbec přece nevadí, že teď dávám velkou část své energie rodině. Až bude ten správný čas, přidám jí víc i svému dalšímu dítěti: mé seberealizaci.


Aby to ale neznělo jen tak, že jsem jenom doma a vařím. K tomu, abych byla živá, potřebuji aspoň na chvíli čas, abych se mohla nadechnout. Poodstoupit, aby mi chvíli bylo smutno a já se pak chtěla vrátit. Seberealizace pro mě znamená mimo jiné tento zdravý odstup. S touto svou touhou jsem se svěřila manželovi. Pověděla jsem mu, že jsem šťastná jako máma, jen cítím, že potřebuji aspoň částečně tvořit. Texty, které mě napadají, léčí lidi a přijde mi škoda nechat je odplout. Mluvila jsem ze srdce a on můj hlas vyslyšel. Řekl, že rád bude součástí a že mě podpoří. Domluvili jsme si tedy priority a sladili své programy tak, abych mohla aspoň trochu tvořit a on trávit čas s Toníkem.


Zůstávám tak aspoň trochu v kontaktu s vnějším světem. Abych mohla tvořit, musela jsem si ujasnit své priority. Čas mám omezený, potřebuji hodně spát, kvalitně jíst (zvlášť když ještě kojím) a hlavně se nepřetahovat. To bych pak byla unavená a nebyl by spokojený nikdo. Abych tedy naložila se svým časem co nejlépe, odstranila jsem z telefonu všechny komunikační aplikace. Na sociálních sítích a emailech jsem jednou za den, když Toníček spí. To, že Vám teď píšu, je právě proto, že spinká. Až se probudí, počítač vypnu a připojím se možná až večer, abych napsala nějaký článek. Také to však není pravidlem. Nechci, aby měl můj muž vztah se ženou, která má virtuální vztahy jinde. Byť píše léčivé texty. Aby pouto mezi mnou a mým mužem zůstávalo živé, je potřeba, abychom se dotýkali a trávili čas spolu. Kvalitní vztah pak dává nám oběma výživu a sílu do dalších dní.


Říkám si, že jednou to všechno napíšu. Kdy? Až bude víc času. Když mluví se ženami, které mají už velké děti, každá jedna z nic mi říká: "Važ si toho, strašně rychle to uteče. Vyrostou, ani nevíš jak a pak Ti bude smutno po době, kdy byly maličké." A já vím, že mají pravdu. Tak si všechny ty náměty na články a nápady píšu. A vrátím se k nim jednou, až budou velké (mluvím v množném čísle a zatím mám jen jedno... moc si přeji, aby to tak dlouho nebylo)


A taky se starám o své tělo. Snad poprvé v životě tak poctivě. Jím pravidelně, užívám vitamíny, jsem v péči studentky čínské medicíny, chodím s Toníkem na procházky a taky k nám chodí jednou za čtrnáct dní paní na úklid. Čistá domácnost je pro mě moc důležitá a hlavně: je to investice do naší rodinné pohody.


Hani, snad Vás tento dopis neunavil a ze srdce si přeji, aby Vás inspiroval. V první řadě načerpejte tak, abyste mohla dávat z nadbytku. Nemusíte světu předat své maximum. Stačí už jen to, že jste. Dovolte si tvořit postupně, věci si rozvrhnout a buďte trpělivá. Pamatujte, že šťastnou rodinu a spokojený vztah Vám žádný projekt nevrátí.


A seberealizovat se určitě můžete. Dělejte to ale tak, abyste měla dost sil na život jako takový.


Přeji Vám krásný podzim a posílám jedno vřelé a hřejivé objetí.


S láskou,


Vaše Hanka

Hana Adamíková, MBA

Koučka, lektorka a životní průvodkyně


Dlouhodobě se věnuje práci se ženami a jejich příběhy. Pět let studovala a pracovala v zahraničí, věnovala se práci s dětmi a dospívajícími. Má za sebou kariéru v médiích a marketingu u mezinárodních firem. Od roku 2012 se plně věnuje koučinku a osobnímu rozvoji. K jejím ústředním tématům patří návrat k ženskosti a ženskému principu, zdravá sebedůvěra, vytváření harmonických vztahů a práce s emocemi v náročných životních situacích. V současné době se věnuje převážně rodině a psaní. Je autorkou knihy "Staňte se magnetem na skutečné muže." Ve zbylém čase pořádá semináře, vytváří online programy, přednáší na konferencích a vede Poradnu Hany Adamíkové. Ráda vaří, zpívá, tančí a peče. Miluje ženské kruhy, rituály a vůni vykuřovadla Palo Santo. Její životní láska je manžel Pavel a jejich rodina.

213 zobrazení

© 2020 Hana Adamíková, MBA