Je to víc než dva roky, co mi Zuzka Terešová řekla o programu 28 dní v sukni. V čem spočívá je jasné již z názvu. Po dobu 28 dní žena nosí sukně. Když jsme se tehdy nad šálkem čaje se Zuzkou o této výzvě bavily, říkala mi, že ženy, které 28 dny prošly, se opravdu cítily jinak. Celá myšlenka mi tehdy zůstala v hlavě. Byla jsem po rozchodu a cítila jsem, že potřebuji jít ještě více do ženské energie. Ten rok na realizaci „nebyl čas“ (jinými slovy to byla klasická výmluva). V roce 2017 jsem si řekla, že této myšlence rozhodně věnuji pozornost. A jaké to bylo? O tom dnes.
Červen – měsíc ženskosti
Vy, kdo čtete můj blog pravidelně, víte, že rok 2017 byl pro mě zásadní. Nastoupila jsem do výcviku kněžek a od té doby se začalo vše měnit. Nejdůležitější proměna spočívala v tom, že jsem se dotkla své hluboké ženské podstaty a uvědomila si, že žiji jinak, než jaké je mé nitro. Pocítila jsem, jak moc jsem spíš v mužské energii než ženské. Jak moc mám tendenci věci ovládat a kontrolovat a že navenek neumím být žensky jemná a v ženské síle. Částečně jsem si nasazovala masku, protože jsem měla pocit, že být jemnou ženou je málo. Jenže jsem tolik toužila po partnerství, rodině a podnikání ve stylu „Dělám svou práci výhradně pro radost.“ Nechci tím říct, že jsem svou práci nemilovala. Jen když je žena sama, musí nějak přežít, platit účty a být tvrdší, než by chtěla. Po víkendech strávených na kněžkách jsem se rozhodla, že si ženskou energii přenesu i do běžného života. „Nemohu být ženská jen v izolaci. Je potřeba tuto energii probudit i v běžném životě,“ říkala jsem sama sobě. Tak jsem se rozhodla, že červen 2017 pro mě bude měsícem ženskosti – kalhoty nechám ve skříni a 28 dní budu nosit jen sukně.
Hluboko uvnitř se něco dělo
Červen jsem si vybrala z ryze praktického důvodu. Sukně mám ráda, a hlavně bylo teplo. Myslela jsem si, že to nebude až takové odchýlení od normálu. Jenže až ve chvíli, kdy jsem začala sukně nosit, jsem si uvědomovala, jak moc se mi chtělo sáhnout po džínových kraťasech či džínách. Myslela jsem si o sobě, že jsem spíš sukňový typ, ale nebyla to pravda. K mému překvapení to bylo tak padesát na padesát. První týden a půl jsem se musela skutečně hlídat, abych si mimoděk nevzala na sebe kalhoty či kraťasy. Možná vám celý tento nápad připadne jako banalita nebo výstřelek. Jenže ony se skutečně začaly dít změny. Najednou jsem byla daleko víc spojená se svým ženstvím a ženskou silou. Vzhledem k tomu, že se intenzivně zabývám konceptem ženské cykličnosti, jsem byla až překvapená, jak rozdílné sukně volím v jednotlivých fázích cyklu. V období Panny to byly krátké sukýnky, popřípadě pohodlné po kolena, aby se v nich dalo dobře hýbat. V Matce jsem naopak chtěla být rozevlátá a jako princezna. Ve fázi Čarodějky naopak vítězily přiléhavé pouzdrovky v černé či červené barvě. No a Baba? Dlouhé černé šaty, tmavý vršek, kněžkovský prsten a vltavín na krku. Začala jsem se vnímat mnohem celistvěji a daleko hlouběji si uvědomovat jednotlivé fáze cyklu, ale také sebe samu. Kdo jsem a jaká je vlastně má duše. A pak jsem se setkala s Táňou…
13 tajemství ženy bohyně. ZDARMA ke stažení zde.
Setkání s návrhářkou Táňou Havlíčkovou
Tedy ne osobně, ale přišel čas na její knihu, o které mi na jaře řekla má Sestra kněžka Jana. Knížka se jmenovala 8 klíčů k Vaší duši. Nejdřív jsem si pro sebe říkala, že je to zase další název pro koncepty stylistiky, které už znám. Navíc mi už svět módy nebyl tak blízký, jako kdysi. Ale Jana moc dobře věděla, proč mi o knize říká. Přesně si pamatuji na den, kdy jsem ji v mobilu otevřela (kniha je totiž ve formě e-Booku). Bylo úterý 13.6. 2017 a já zrovna jela vlakem z Prahy do Hranic. Nechtělo se mi koukat z okna, a tak jsem vytáhla mobil, kde jsem měla knihu uloženou. A začala jsem číst. Jaké bylo mé obrovské překvapení, když jsem zjistila, že kniha je o něčem mnohem hlubším než jen módě samotné. Táňa vnímá módu a oblečení jako nástroj, skrze který se vyjadřuje duše. Nebyly jí cizí pojmy jako jin a jang a svůj koncept OCTO CODES měla opřený o vesmírný řád a proudění energií. Plus nechyběl poutavý životní příběh. Přiznám se, že mě koncept pohltil. A taky jsem zjistila, že jsem úplně špatně. Že okolnímu světu nedávám vůbec jasnou zprávu o tom, kdo jsem a jak se ke mně chovat. Čekalo mě ještě pár povinných dní v sukni, ale už tehdy jsem cítila, že budu muset u sebe něco změnit. Pokud chci, aby mě lidé viděli jemnější, musím jim tuto jemnost ukázat. Asi měsíc jsem fičela na všech možných Tániných webinářích a také jsem si stáhla i její online program Moudrá šatna.
A pak přišel ON
Sukně jsem nesundala ani po uplynutí oficiálních 28 dní. Občas jsem si dopřála své milované džínové kraťasy, ale i tak mě to táhlo více a více k sukním, i když jsem nemusela. Skrze Tánin program jsem začala daleko hlouběji poznávat samu sebe. Uvědomila jsem si, jak moc jsem v sobě potlačila svou jemnou a citlivou duši a dávala přednost průbojné a hrubé energii. Získala jsem dojem, že citlivost je slabost. Proto jsem si nasadila masku ženy, která všechno zvládne. SAMA. Ano, mám tah na branku, hodně toho zvládnu, ale zároveň jsem stydlivá, introvertní, špatně snáším cizí prostředí a potřebuji čas, než si zvyknu na nové. Víc než růže, mě vystihuje pivoňka. Díky ponoření se do sebe jsem si uvědomila, jak moc mě lidé vnímali odlišně od toho, jaká jsem doopravdy. Ale proč? Protože jsem jim nedovolila do svého nitra nahlédnout. Bála jsem se, že jemná energie nestačí. Když jsem svůj šatník obohatila o květované vzory (ne proto, že se nosí, ale proto, že vystihují mou duši v největší hloubce), odložila silně kontrastní kombinace barev, začala nosit víc růžové než červené, potkala jsem Pavla. Bylo to ve chvíli, kdy jsem celý týden nenosila make-up, plula si na vlně radosti ze zpěvu a tance a opravdu jsem neměla potřebu nasazovat si masky. Byla jsem přeci na pobytu, kde jsem mohla konečně vydechnout. Hlavně sama před sebou. Viděl mě plakat, viděl mě šťastnou a spokojenou, viděl mě rozzlobenou, viděl mě cvičit Mohendžodáro, viděl mě překonávat překážky, když mi nešlo zpívat. A vybral si mě. Takovou, jaká jsem. Mimochodem jsem byla až na jeden den celou dobu v sukni.
Jak je to dnes?
Když jsme spolu začali žít, byla to pro mě obrovská změna. Začala jsem přibírat, trvalo mi, než jsem si zvykla na nové (prostě to tak mám, změny snáším těžce). Celé to bylo rychlé, avšak věděla jsem, že je to proto, že všechno bylo připraveno. Z nejistoty začala opět vykukovat moje silná a dominantní mužská složka. V lednu jsem zjistila, že čekáme dítě. Nezbylo mi tedy nic jiného, než se ještě více ponořit do svého ženství. Jenže já měla strach, jestli to všechno zvládneme. „Přece si teď nemůžu dovolit plout v ženské energii, když je potřeba zajistit rodinu,“ honilo se mi hlavou. Vidíte to? Tohle je jasný mužský princip, který nemá se ženskostí vůbec nic společného. Jak pak může být muž mužem, když má vedle sebe tohle? A ještě v dominantní energii. Nic se neděje náhodou a v půlce ledna jsem navštívila přednášku Olgy Buškouvé o Feng Shui. Olga mluvila mimo jiné o tom, jak je důležité, aby žena nesla ženskou energii hlavně doma. Dala nám takové doporučení: „choďte doma v sukni.“ Najednou jsem věděla, že je to jasné znamení k návratu do ženské energie. Verunka Marešová mi také poradila, abych začala péct. Prý se vše vyrovná samo. Ano, bylo to tak. Chození v sukni, pečení, těhotenské hormony, to vše napomohlo k tomu, abych se znovu vrátila do ženského plynutí a dovolila mému muži být mužem. A co se sukní a šatů týče, nosím je vzhledem ke svému stavu téměř pořád. Musím říct, že mě osobně to velmi prospívá. Držím se v jemnější energii, muži jsou ke mně velmi laskaví a MŮJ muž má doma ženu, nikoli buldozer.
Vzhledem k tomu, že příští týden začínají prázdniny, máte nejlepší příležitost 28 dní v sukni vyzkoušet. Pokud vás tato myšlenka láká, neváhejte a zkuste to. Celých 28 dní se dá v pohodě prožít ve dvou sukních a jedněch šatech. Není potřeba proto měnit garderobu.
Tak šup šup, kalhoty do skříně a budu moc ráda za vaši zpětnou vazbu.
S Láskou,
Vaše Hanka
Hana Adamíková, MBA
Koučka, lektorka a životní průvodkyně
Dlouhodobě se věnuje práci se ženami a jejich příběhy. Pět let studovala a pracovala v zahraničí, věnovala se práci s dětmi a dospívajícími. Má za sebou kariéru v médiích a marketingu u mezinárodních firem. Od roku 2012 se plně věnuje koučinku a osobnímu rozvoji. K jejím ústředním tématům patří návrat k ženskosti a ženskému principu, zdravá sebedůvěra, vytváření harmonických vztahů a práce s emocemi v náročných životních situacích. V současné době se věnuje převážně rodině a psaní. Je autorkou knihy "Staňte se magnetem na skutečné muže." Ve zbylém čase pořádá semináře, vytváří online programy, přednáší na konferencích a vede Poradnu Hany Adamíkové. Ráda vaří, zpívá, tančí a peče. Miluje ženské kruhy, rituály a vůni vykuřovadla Palo Santo. Její životní láska je manžel Pavel a jejich rodina.